Poklady Apulie

    9. 3. 2026

    Sdílet:

    Poklady Apulie

    Apulie – region na jihu Itálie, který není až tak často navštěvován jako zbytek této země, a přitom má hodně co nabídnout. Pojďme se vnořit do jejích pokladů, které uvidíte a jejich atmosféru procítíte na našem zájezdu do Apulie .

    Perly Apulie: Cesta jižní Itálií mezi mořem, kamenem a historií

    Na jihu Itálie, tam kde se země pomalu sklání k tyrkysovým vodám Jadranu a Jónského moře, leží region Apulie – místo, kde historie dýchá z každého kamene a život plyne klidněji než kdekoli jinde. Starobylá města zde stojí na útesech, vápencové uličky se lesknou na slunci a večery voní po moři, olivách a čerstvě upečeném chlebu. Putování mezi městy jako Bari, Matera, Alberobello či Polignano di Mare je cestou jak do minulosti, tak do jedinečné atmosféry jižní Itálie.

    Bari – brána Apulie

    Bari je pulzujícím srdcem regionu a přirozenou branou do Apulie. Město má kořeny sahající až do starověku, kdy zde existovalo důležité přístavní centrum již v dobách Římanů. Po staletí bylo Bari strategickým bodem mezi Východem a Západem - setkávali se zde obchodníci, poutníci i dobyvatelé.

    Staré město Bari Vecchia je labyrint úzkých uliček, kde se život odehrává přímo na prahu domů. Místní ženy zde dodnes ručně připravují těstoviny orecchiette, zatímco z malých kostelů znějí zvony. Nad městem se tyčí Bazilika svatého Mikuláše, kam přijíždějí poutníci z celého světa. Bari je živé, autentické a hlučné – přesně takové, jak má pravá jižní Itálie být.

    Matera - město vytesané do skály

    Matera patří mezi nejstarší nepřetržitě obydlená města na světě. Její slavné čtvrti Sassi di Matera vznikly přímo ve skále – domy, kostely i uličky jsou vytesány do vápencového kaňonu.

    Lidé zde žili v jeskyních po tisíciletí, ale ještě v polovině 20. století byla Matera považována za symbol chudoby. Obyvatelé byli přesídleni a město na čas téměř opuštěno. Dnes je Matera zapsána na seznamu UNESCO a patří k nejmagičtějším místům Evropy.

    Když se večer rozsvítí světla a kamenné domy se rozzáří zlatým odstínem, Matera připomíná starobylé biblické město – čeho si všimli i filmaři. Natáčely se zde mnohé historické filmy včetně hollywoodských produkcí.

    Alberobello – pohádka z kamenných kuželů

    Pokud existuje město, které vypadá jako z pohádky, je to Alberobello. Proslavily ho jedinečné domky trulli – malé bílé stavby s šedými kuželovitými střechami.

    Tyto zvláštní domy vznikly v 16. století. Podle legendy je místní stavěli bez malty, aby je mohli rychle rozebrat, když přicházeli královští výběrčí daní. Díky tomu se vyhnuli poplatkům za nové stavby.

    Dnes se v Alberobellu nacházejí stovky trulli a celé město je zapsáno v UNESCO. Procházka jeho ulicemi je jako putování mezi miniaturními kamennými věžemi, které vytvářejí jedinečnou a téměř pohádkovou atmosféru.

    Polignano a Mare - město na okraji útesu

    Polignano a Mare je jedním z nejfotografovanějších měst jižní Itálie. Staré město stojí dramaticky na vysokých útesech nad azurovým mořem.

    Město má antické kořeny a jeho jméno se pojí s římskou cestou Via Traiana. Největším pokladem Polignana je však jeho poloha - útesy, jeskyně a malé pláže ukryté mezi skalami.

    Nejznámější z nich, Lama Monachile, je úzká oblázková pláž obklopená vysokými skalami. Při pohledu z mostu nad ní se zdá, jako by se moře vlilo přímo do srdce města. Polignano je romantické, dramatické a nezapomenutelné.

    Ostuni - bílé město

    Na kopci nad olivovými háji se tyčí Ostuni, známé jako La Città Bianca - Bílé město. Domy v historickém centru jsou natřeny zářivou bílou barvou, která odráží slunce a dodává městu téměř oslepující záři.

    Tradice bělení domů sahá až do středověku, kdy vápno sloužilo jako ochrana před nemocemi. Díky tomu dnes Ostuni působí jako změť bílých schodišť, oblouků a teras.

    Z vrcholu města se otevírá výhled na nekonečné olivové háje a modrou linii Jaderského moře. Je to jedno z míst, kde se člověk zastaví, nadechne a pochopí pomalé tempo jižního života.

    Locorotondo – dokonalá harmonie

    Locorotondo patří mezi nejkrásnější vesnice Itálie. Jeho jméno znamená „kulaté místo“, protože historické centrum je postaveno na kruhovém půdorysu.

    Bílé domy se špičatými střechami, balkony plné květin a úzké uličky vytvářejí dokonalou harmonii. Město je klidné, elegantní a méně turistické než známé Alberobello.

    Procházka Locorotondem je tichým zážitkem – jen zvuk kroků na kamenné dlažbě a vůně jasmínu v teplém vzduchu.

    Otranto - strážce Jadranu

    Otranto leží na nejvýchodnějším bodě Itálie. Je to místo, kde slunce vychází dříve než kdekoli jinde v zemi.

    Město má dramatickou historii. V roce 1480 ho dobyla osmanská armáda a mnozí obyvatelé byli zabiti za odmítnutí konvertovat na islám. Dnes jsou známí jako mučedníci z Otranta a jejich pozůstatky se nacházejí v místní katedrále.

    Otranto je však také místem krásy – jeho hradby, tyrkysové moře a malý přístav vytvářejí romantickou atmosféru. Největším uměleckým pokladem je mozaiková podlaha katedrály ze 12. století, která zobrazuje strom života a biblické příběhy.

    Gallipoli – perla Jónského moře

    Gallipoli, jehož jméno pochází z řeckého Kallípolis – „krásné město“, stojí na malém ostrově spojeném s pevninou mostem.

    Staré město je změtí barokních kostelů, úzkých uliček a paláců obrostlých solí z moře. Kdysi bylo Gallipoli jedním z nejdůležitějších center obchodu s olivovým olejem, který se odtud vyvážel do celé Evropy.

    Dnes je známé také svými plážemi a západy slunce nad Jónským mořem. Když večer slunce klesá za horizont a staré hradby se barví do zlata, Gallipoli ukazuje svoji nejromantičtější tvář.

    Jižní Itálie, kterou nelze zapomenout

    Cesta přes Bari, Materu, Alberobello, Polignano di Mare, Ostuni či Gallipoli je cestou mezi různými tvářemi Apulie. Každé město je jiné - některé divoké a živé, jiné klidné a téměř snové.

    Spojuje je však jedno: starobylá historie, jednoduchá krása a pocit, že čas zde plyne o trochu pomaleji. A možná právě proto si Apulie dokáže získat srdce každého, kdo se po jejích kamenných ulicích alespoň jednou projde.

    9. 3. 2026

    Sdílet: